Habib Koité představí novou západoafrickou superskupinu
Oduševnělý malijský písničkář a virtuózní kytarista Habib Koité se v projektu Mandé Sila spojil s mágem balafonu Alym Keïtou z Pobřeží slonoviny a s uznávaným senegalským hráčem na koru Laminem Cissokho. Kvarteto dědiců slavných dynastií griotů, doplněné Koitého dvorním perkusistou Mamou Koné, se u nás poprvé uvede 21. října v pražském klubu Futurum.
Habiba Koité naše publikum dobře zná a obdivuje díky opakovaným koncertům se stálou „elektrickou“ kapelou Bamada. Jeden z nejrespektovanějších malijských hudebníků vystoupil v Česku také v příležitostné sestavě s americkým bluesmanem Erikem Bibbem. Tentokrát ovšem máme šanci zažít Habiba Koité úplně jinak. V sestavě akustického kvarteta Mandé Sila, oslavujícího hudební tradice různorodých, ale jazykově příbuzných etnik Mandinků, obývajících řadu dnešních západoafrických zemí od Senegalu přes Mali či Pobřeží slonoviny až po Nigérii. Kapela zároveň odkazuje i na slavnou historii a kulturní odkaz Mandinského království.
Nejde přitom o žádnou staromilskou záležitost. Z generace na generaci předávané dědictví griotů, královských trubadúrů a zároveň kronikářů, pojali Mandé Sila zcela současně. V originálním repertoáru, reflektujícím vedle moderního pojetí západoafrických žánrů také jazzové či písničkářské zkušenosti hudebníků. Novátorský přístup totiž mají protagonisté společný. Realizovat nápad amerického promotéra koncertů Habiba Koité, dát dohromady výrazné individuality a sestavit svého druhu superskupinu, ovšem samozřejmý nebyl.
„Je to pro nás pro všechny nová zkušenost a výzva. Musíme se jeden druhému přizpůsobit, nebo dokonce učinit kompromisy. Všichni musíme sdílet společný cíl. Nikoli táhnout každý svým směrem, ale najít společnou náladu a propojit se. Pro mě je to odlišné už v tom, že jsem nikdy nehrál bez basisty, naopak jsem nikdy nehrál s bubeníkem a v sestavě kvarteta. A to je právě skvělé,“ prohlásil za celou kapelu Aly Keïta.
Obavy ze tří kohoutů na jednom smetišti se ovšem ukázaly jako zbytečné. Americké turné na sklonku roku 2024 dopadlo na výbornou. Skupina se výtečně sehrála a sklidila mimořádně pozitivní ohlas. Což spoluprací nadšené hudebníky logicky vedlo k plánu další turné, tentokrát po Evropě.
Aly Keïta (*1969) se narodil v Abidžanu na Pobřeží slonoviny. Do hry na balafon Alyho, jak tomu v rodinách s griotskou tradicí bývá, zasvětil otec. Když už se Aly od táty naučil, co mohl, pokračoval ve studiu u respektovaného Zouratiého Coulibalyho a na Umělecké akademii v Abidžanu. Brzy narazil na omezení pentatonicky laděného tradičního griotského balafonu a rozšířil nástroj na diatonický, umožňující mimo jiné i přesahy do jazzových harmonií. Pověst o Alyho virtuozitě brzy přerostla hranice rodné země, spolupracoval i s takovými hvězdami jako Omar Sosa, Joe Zawinul, Pharoah Sanders, Trilok Gurtu a Jan Garbarek. Vede také vlastní trio, kvarteto The Magic Balafon a vystupuje i sólově. Jeho sólová či spolukapelnická diskografie zahrnuje více než tucet alb. V současnosti sídlí v Berlíně, kde získal prestižní German Jazz Price za rok 2022 v kategorii „Nestandardní nástroje“. U nás Aly vystupoval například v triu Aly Keïta, Lucas Niggli & Jan Galega Brönnimann.
Lamine Cissokho (*1971) přišel na svět v Ziguinchoru v senegalském regionu Casamance jako následník slavného griotského rodu, jehož kořeny sahají až do 14. století. Hráčskou průpravu mu dal otec Sana Cissokho. Lamineho prastrýcem a inspirátorem nebyl nikdo jiný než Lalo Keba Drame, zvaný „Král kory“. Už jako malý Lamine interpretoval na koru tradiční hudbu Mandinků. U pouhé interpretace ovšem Lamine nezůstal, nadchl se pro psaní a aranžování vlastních hudebních nápadů. Později ke svým inspiracím přidal i jazz či orientální hudbu. A také severský folklor, jednoduše proto, že se přestěhoval do Švédska. Cissokhova hudba tak získala nebývalou pestrost. Mezi jeho spoluhráče patří například indický hráč na orientální slide kytaru Manish Pingle, se kterým vydali desku New Continents (2019). Nebo francouzský jazzový pianista Olivier Hutman. Cissokho dosud natočil šest profilových či spolukapelnických alb, na kterých naplňuje životní krédo: „Moje hudba je má duše, mé dědictví, můj hlas pro mír a respekt.“
Samozřejmě i Habib Koité (*1958), narozený v senegalském Tiès, vychovaný a žijící v Mali, je dědicem griotských tradic. Pochází ze šlechtické rodové linie etnika Khassonké. Jako kytarista je sice samouk, nicméně pentatonické ladění nástroje a hudební cítění vůbec získal i díky dědečkovi, jenž hrál na tradiční „loutnu“ kamelé n’gnoni. Hudbu Koité vystudoval na Národním institutu umění v Bamaku, ostruhy získal jako sideman Toumaniho Diabaté a v roce 1988 se sám stal kapelníkem, když založil skupinu Bamada. Řadu vynikajících Habibových alb a hitů, dokazujících společné kořeny západoafrické hudby a blues, rocku i latiny, není třeba zdejším posluchačům připomínat.
Mama Koné (*1983) pochází z Mopti v severním Mali a také on je potomkem griotského rodu. S Habibem Koité, včetně projektu s Erikem Bibbem, sice hraje na neladěné perkuse, ovšem od rodičů, bratrů a příbuzných se naučil ovládat také loutnu n’goni či balafon. Od roku 2012 je stálým členem Bamada, ale už čtyři roky předtím založil v Bamaku vlastní bubenickou kapelu. Pokud zrovna nevystupuje nebo nenatáčí s Habibem, hraje na různé nástroje s různými skupinami v Mali.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.