Cristina Branco a João Paulo Esteves da Silva zvou na intimní setkání fada s jazzem
Portugalská zpěvačka Cristina Branco a pianista João Paulo Esteves da Silva sklízejí plody „podzimního odpoledne“, kdy vznikala jemná, baladická nahrávka Amoras numa Tarde de Outono, a také už čtvrtstoletí trvající spolupráce. Koncert dua 5. května 2025 v historických prostorách pražské Novoměstské radnice slibuje v nejlepším smyslu romantický a rozjímavý posluchačský zážitek.
„Vybudovali jsme si za ta léta provázanou síť porozumění. Tenhle recitál je o vzájemném pochopení a komunikaci,“ popisuje fenomenální zpěvačka s darem hlubokého prožitku Cristina Branco spolupráci s pianistou. A João Paulo Esteves da Silva dodává: „Chtěli jsme dosáhnout intimity, jakou dokáže nabídnout pouze spojení hlasu s klavírem. Proto jsme zvolili formu dua.“
Cristina Branco (*1972, Almeirim) je jednou z nejdůležitějších portugalských umělkyň posledních dekád a neúnavnou ambasadorkou portugalské kultury ve světě. Počet jejích alb se blíží dvou desítkám.
Zpěv a hudba Cristiny Branco koření v tradiční hudbě a fadu, které jí představil už jako malé holčičce dědeček, když jí pouštěl nahrávky Amálie Rodrigues. Ovšem velký vliv na ni měl i jazz a literatura. Studovala například poesii a zvláště díla básníků, ze kterých vycházeli textaři fada. A samozřejmě využívá osobitý vklad špičkových hudebníků, které si vybírá ke spolupráci.
Mezi ně patří i uznávaný pianista a skladatel João Paulo Esteves da Silva, jenž napsal i většinu písní pro album Amoras numa Tarde de Outono (2022). Podílel se ovšem už na Cristinině druhé desce Post Scriptum (2000), hrál coby člen kapely i na jejím albu Fado / Tango (2011) a samozřejmě často doprovází zpěvačku také na koncertech.
João Paulo Esteves da Silva (*1961, Lisabon) se narodil v rodině filosofa a klavíristky. Vrcholnou klasickou klavírní průpravu získal na prestižní římské Akademii sv. Cecílie. V roce 1984 také absolvoval Národní hudební konzervatoř v Lisabonu. Ovšem už předtím se úspěšně pohyboval na jazzové scéně a jazz si vybral jako svůj nejmilejší žánr. V roce 1979 exceloval například na Cascais Jazz Festivalu jako člen kapely Quinto Crescente. V letech 1986 s 1989 vystupoval i v newyorské Carnegie Hall. Část života prožil ve Francii, kde pochopitelně rozšiřoval svůj muzikantský záběr.
Pracuje často jako skladatel a aranžér pro známé portugalské pěvecké osobnosti, ale zároveň založil vlastní klavírní trio a publikoval řadu alb pod svým jménem. Spolupracoval s jazzovými hudebníky jako je americký bubeník Hamid Drake, americký saxofonista Peter Epstein (alba O Exilio, Almas či Esquina z let 1998 až 2001) nebo francouzský improvizátor a multiinstrumentalista Jean-Luc Fillon.
https://www.youtube.com/playlist?list=OLAK5uy_lHQsuQLEFpG_VaZj4S467vKD--lqT4ohk
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.