Julian Lage
Love Hurts
MAC 1148LP
Julian Lage se kdysi proslavil jako zázračné dítě. Vznikl o něm dokonce dokumentární film Jules at Eight. Krátce poté si ho pozval na pódium i Carlos Santana. Dech ovšem neztratil ani v dospělosti. O vytříbenosti svojí hry přesvědčil třeba po boku Garyho Burtona. Na jedné z jeho profilových desek ho doprovodil také Fred Hrech. Dokáže přitom přesvědčivě střídat role umírněného experimentátora, kterého do svých projektů zve i hyperaktivní John Zorn, i polohy vyloženě konzervativní.
„Album Love Hurts patří do té části tvorby Juliana Lage, kterou bychom mohli spíše než jako jazz označit termínem easy listening. Ovšem bez hanlivých asociací, které tahle škatulka obvykle vyvolává,“ míní autor recenze.
Jindy plodný autor Lage tentokrát klade důraz na coververze. A k přepracování si vybral mimo jiné i vyložené nostalgické slaďáky, ovšem slaďáky hodně kvalitní, prověřené časem. Desce dala jméno píseň Love Hurts, původně z repertoáru Everly Brothers, kterou po nich nazpíval doslova kde kdo od rockových Nazareth po popovou zpěvačku Cher. Stejného rodu je i srdceryvná balada Crying, původně od Roye Orbisona.
Ne, že by vyloženě rezignoval na náročnější momenty. Výborně a s přesahem k troše experimentování s formou – nepřesně popsáno – někde mezi bopem a rockovým tahem, si upravil třeba motiv Keithe Jarretta ze skladby The Windup. Nicméně celková atmosféra desky by se dala popsat jako uklidňující, konejšivá.
Zdá se jasné, na co chtěl Lage tentokrát vsadit. V přehledných melodiích ukazuje v plné kráse barevnost svojí hry, zpěvnost kytarového tónu. To vše zvláště vynikne díky úsporné sestavě power tria. I notoricky známý standard dokáží Lage a spol. podat s ohromným citem a vkusně, což je největší klad alba.
Někomu by se ovšem mohlo zastesknout po alespoň trochu ostřejším soundu. Tedy po krátkých momentech atypičností a vzruchů, které příjemně „bourají“ jinak taktéž vytříbeně melodické kompozice předchozího alba Modern Lore.
Ohořelé zápalky zobrazené na obalu alba mají humorně symbolizovat Lageovu obavu z vyhoření. Z obav pod vyčerpávajícím tlakem velkých očekávání fanoušků a kritiků. Lage ale nevyhořel ani náhodou. A pokud našel další jiskru díky lásce k nostalgickým popovým melodiím, žádný problém, zachází s nimi precizně. Ale dejte nám v diskusi sami vědět, jestli máte raději tu vkusně konzervativní, nebo spíše dravější tvář Lageovy muziky.
Tomáš S. Polívka
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.